doplnit

Malíř, sochař

      Daniel Klose se narodil v Opavě, je s tímto místem na severu Moravy neoddělitelně spjat a stejně tak je neoddělitelně spjato jeho jméno s oborem sochařství. Vystavované obrazy představují sochaře Daniela Klose v jiné umělecké podobě, jako zručného výtvarníka dokonale seznámeného s technikou kresby a malby. Jeho obrazy lze vnímat jako exkluzivní listy sochařského skicáku, jako samostatnou a svébytnou formu jeho tvůrčích procesů. 

     Vystudoval v letech 1988 – 1992 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Kamenosochařství u prof. ak. soch. Vladimíra Habarty a ve studiích dále pokračoval na vysoké škole. Bylo to v letech 1992 – 1998 na Fakultě Výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, kde se věnoval oboru sochařství u prof. ak. soch. Vladimíra Preclíka. Sám v současné době rovněž pedagogicky působí na umělecké škole v Opavě.

     Obrazy Daniela Klose věrně korespondují s jeho skulptivním naturelem. Projevuje se jako excelentní kreslíř, vníma­jící tuto disciplínu v její primární podstatě. Plošný rozvrh jeho kompozic svědčí o citlivém vnímání zobrazovaných dějů i schopnosti pracovat s monumen­tálním výrazem. Zvolené téma nikdy není programovou léčkou na vnímatele, nýbrž upřímným a volným ozvukem barokní tradice českého výtvarného umění, přetavené vlivy moderny i současnými tendencemi znělé tvarové struktury. Profesor Preclík charakterizoval svého velmi talentovaného žáka slovy:

     "…Daniel Klose  je vyhraněná osobnost ve smyslu vlastního pohledu na svět. Jeho figurální práce nejsou z rodu věrných opisů přírody, ale jsou schované do mimoslovních úvah a často i baladických nálad. Za celou dobu šesti let neopustil svět osobního vidění. Nepřitahují ho nové vlny výtvarného vyjadřování, nezajímají ho levná gesta, ani pozlátko módy. Jde po vlastní, byť zatím zcela úzké cestičce a věřme, že ke svému cíli dojde. Jeho putování uměním asi nikdy nebude procházkou růžovým sadem. Tím spíš je třeba v jeho hvězdu věřit…"

     Umělecká hvězda Daniela Klose začala svoji oběžnou dráhu u profesorů Vladimíra Habarty a Vladimíra Preclíka a dále putuje v nekonečném množství jiných talentů, prověřena časem, zcela jasně a nezaměnitelně k tomu, abychom jej zařadili mezi umělce pozoruhodné a výjimečné.

     Daniel Klose je mistr, jenž strhujícím pohybem zachycuje těla v nezadržitelném pohybu, jindy zase v majestátním až mystickém gestu. Převážně mužské postavy prolnuté animálními fragmenty tvorů, s nimiž je člověk spojen odedávna, promítá na plochu velkorysou monumentální formou. Dokonalá znalost tělesných tvarů mu dovoluje ukázat postavy z různého pohledu ve zkratkách postojů a gest. Tělo vyplňuje celou plochu listu. Fragmenty mužských těl jsou tělesností oduševnělou, jsou symboly psychických situací. Ve své tvorbě umělec ukazuje: Toto je člověk!

     Torza lidských těl, lidská těla bez tváře,  tváře s volajícími ústy, lidské tváře ztrácející se v mysticky animálních symbolech pro Daniela Klose znamenají způsob, jak vyjádřit dobu, ve které žije, a místo, kde žije. Své motivy nehledá ani nepromýšlí, prostě je potkává a absorbuje přímo ve shonu všedního dne. Neusiluje o uhlazenost a nepodbízí se. Lidské tělo je mu nositelem neklidu, nic víc. Jde jen o bezprostřední vjem. Mnohdy pomíjí i význam těla samotného a vychází  jen z  pocitu akce nebo události. Prostor lidského těla zaplňuje zvířecími symboly, skeletickými monogramy a jinými živočišnými, často neidentifikovatelnými součástmi. Vzniká tak významová kompozice, kterou je možné chápat nejen jako pokus o  vymanění se z tělového stereotypu, ale i jako snahu vtěsnat příběh těla do minimalistických zkratek.  Dává tak podnět ke vzniku figury s docela jiným výrazem, než na jaký jsme ve svém vnímání zvyklí.

     Významnou roli v tvorbě Daniela Klose hraje jeho bravurně zvládnutá technika kresby, která mu dovoluje zcela bezprostřední, pohotový přepis zážitku. Autor dobře ví, jaké jsou její přednosti a jak právě v ní lze využít jejího nenahraditelného kouzla, výjimečného svou schopností tlumočit vizuální zážitky pomocí čáry, jedinečného prostředku vyjadřování. V poslední době se v jeho tvorbě objevují prvky práce se zlatem, kde jedinečné vlastnosti zlata na ploše umožňují zdůraznění bezprostředního pohybu čáry tužkou v kontrastu s tvarovým barevným detailem.

     Daniel Klose bude vždy bytostně spojován s figurativní tvorbou. Z nesčetných vědomých i podvědomých představ tvoří obrazy a sochy, které obsahují minulost a přítomnost, sen a skutečnost, a tak nám divákům nabízí silné proměny stavu lidského bytí v celém spektru dobra a zla, krásy a ošklivosti, naděje a zoufalství. Čerpá z bohatých vnitřních zdrojů vlastních myšlenek a pocitů, aby v reakci na vnější realitu vyjádřil nikdy nekončící drama lidského bytí. Podstatou jeho tvorby je odvěký elementární problém vztahu člověka ke znepokojujícím silám jeho nitra.

 Miroslav Švancara, Prostějov, 2. 9. 2010

Miroslav Švancara, Prostějov, 2.9.2010