doplnit

1.4.2023 Zámek Tovačov

QUIS EVADET?
DANIEL KLOSE

SOCHY A OBRAZY

Slavnostní vernisáž výstavy byla zahájena v kapli zámku Tovačov v sobotu dne 1. dubna 2023  v 15:30 hodin.

Úvodní slovo: Jiří Marek a Miroslav Švancara, kurátor výstavy.

Výstava je přístupná v zámecké návštěvní dny od 1.4.2023.

Instalace výstavy:

Vernisáž výstavy:

 Foto BcA. Andrea Klosová

 *

MISTR, jenž zachycuje těla v nezadržitelném pohybu...

Mgr. Daniel Klose se narodil v Opavě, je s tímto místem na severu Moravy neoddělitelně spjat a stejně tak je neoddělitelně spjato jeho jméno s oborem sochařství. Vystavované sochy a obrazy představují Daniela Klose v umělecké podobě, jako zručného sochaře dokonale seznámeného s technikou kresby     a malby. Jeho obrazy lze vnímat jako exkluzivní listy sochařského skicáku, jako samostatnou a svébytnou formu jeho tvůrčích procesů.

     Vystudoval v letech 1988 – 1992 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, obor Kamenosochařství u prof. ak. soch. Vladimíra Habarty        a ve studiích dále pokračoval na vysoké škole. Bylo to v letech 1992 – 1998 na Fakultě Výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně, kde se věnoval oboru sochařství u prof. ak. soch. Vladimíra Preclíka. Sám v současné době rovněž pedagogicky působí na umělecké škole v Opavě. Obrazy Daniela Klose věrně korespondují s jeho skulptivním naturelem. Projevuje se jako excelentní kreslíř, vnímající tuto disciplínu v její primární podstatě. Plošný rozvrh jeho kompozic svědčí o citlivém vnímání zobrazovaných dějů i schopnosti pracovat s monumentálním výrazem. Zvolené téma nikdy není programovou léčkou na vnímatele, nýbrž upřímným a volným ozvukem barokní tradice českého výtvarného umění, přetavené vlivy moderny i současnými tendencemi znělé tvarové struktury. Daniel Klose je mistr, jenž strhujícím pohybem zachycuje těla v nezadržitelném pohybu, jindy zase v majestátním až mystickém gestu. Převážně mužské postavy prolnuté animálními fragmenty tvorů, s nimiž je člověk spojen odedávna, promítá na plochu velkorysou monumentální formou. Dokonalá znalost tělesných tvarů mu dovoluje ukázat postavy z různého pohledu ve zkratkách postojů a gest. Tělo vyplňuje celou plochu listu. Fragmenty mužských těl jsou tělesností oduševnělou, jsou symboly psychických situací. Ve své tvorbě umělec ukazuje: Toto je člověk!

     Torza lidských těl, lidská těla bez tváře, tváře s volajícími ústy, lidské tváře ztrácející se v mysticky animálních symbolech pro Daniela Klose znamenají způsob, jak vyjádřit dobu, ve které žije, a místo, kde žije. Své motivy nehledá ani nepromýšlí, prostě je potkává a absorbuje přímo ve shonu všedního dne. Neusiluje o uhlazenost a nepodbízí se. Lidské tělo je mu nositelem neklidu, nic víc. Jde jen o bezprostřední vjem. Mnohdy pomíjí i význam těla samotného a vychází jen z pocitu akce nebo události. Prostor lidského těla zaplňuje zvířecími symboly, skeletickými monogramy a jinými živočišnými, často neidentifikovatelnými součástmi. Vzniká tak významová kompozice, kterou je možné chápat nejen jako pokus o vymanění se z tělového stereotypu, ale i jako snahu vtěsnat příběh těla do minimalistických zkratek. V konečném důsledku tak dává podnět ke vzniku figury - sochy s docela jiným výrazem, než na jaký jsme ve svém vnímání zvyklí. Významnou roli v tvorbě Daniela Klose hraje jeho bravurně zvládnutá technika kresby, která mu dovoluje zcela bezprostřední, pohotový přepis zážitku. Autor dobře ví, jaké jsou její přednosti a jak právě v ní lze využít jejího nenahraditelného kouzla, výjimečného svou schopností tlumočit vizuální zážitky pomocí čáry, jedinečného prostředku vyjadřování. V poslední době se v jeho tvorbě objevují prvky práce se zlatem, kde jedinečné vlastnosti zlata na ploše umožňují zdůraznění bezprostředního pohybu čáry tužkou v kontrastu s tvarovým barevným detailem.

     Daniel Klose bude vždy bytostně spojován s figurativní tvorbou. Z nesčetných vědomých i podvědomých představ tvoří obrazy a sochy, které obsahují minulost a přítomnost, sen a skutečnost, a tak nám divákům nabízí silné proměny stavu lidského bytí v celém spektru dobra a zla, krásy a ošklivosti, naděje a zoufalství. Čerpá z bohatých vnitřních zdrojů vlastních myšlenek a pocitů, aby v reakci na vnější realitu vyjádřil nikdy nekončící drama lidského bytí. Podstatou jeho tvorby je odvěký elementární problém vztahu člověka ke znepokojujícím silám jeho nitra.

Tovačov, 1.4.2023

Miroslav Švancara, kurátor výstavy